Má proměna v Tea Jay Iva začala už dávno – někdy kolem roku 1969. Míval jsem své malé království: klukovickou garáž, kde jsem vedle rodinného vozu Aero 30 poslouchával rozhlasovou Houpačku a Svobodnou Evropu a přitom snil o velkém světě. Toho roku mi Klukovice najednou začaly být malé, a tak jsem s planoucíma očima vyrazil dolů do města – do centra dění.

Klukovicím nejblíž byl tehdejší klub Tatra v Ženských domovech na Knížecí, kousek od Anděla. S pocitem naprostého burana nepatřícího do žádné party a s rozechvělými koleny jsem se ponořil do temného suterénu, ze kterého vycházely podivné, ale lákavé a mnohoslibné zvuky. Ze všech přítomných mě okamžitě upoutala zvláštní a komická postava za gramcema, tu jsem si vybral a k té jsem se přimknul jak zatoulané štěně. A to tak silně, že jsem skoro celý večer oddaně a obětavě přidržoval dva dráty vyviklané ze zeleného zesilovače MONO 50, pročež se mnou kromě rámusu lomcovalo i tuším tak cca 100 voltů. Tím diskžokejem nebyl nikdo jiný než Pavel Zajíček. Klíčem pro výběr toho, co tehdy hrál, byly co možná nejhorší kritiky v Melody Makeru a postupem času se ukázalo, že se mu takto podařilo nashromáždit pořádnou hromadu tehdejších úchyláren a pozdějších velikých rarit. A jak už to v životě bývá, první láska bývá největší, a tak ani mne láska k úchylárnám a okrajům už nikdy neopustila.

V roce 1971 mě od nové lásky odtrhla Československá lidová armáda a dva roky jsem poslouchal jen hudbu čtyř reproduktorů radiového vozu Praga V3S, který měl pod palcem mazák Emil. Z kusých a všelijak zprostředkovaných zpráv o tom, jakým směrem vedou svět diskoték pánové Skalka, Jakoubek, Gottlieb a podobní, jsem usoudil, že svět diskoték míří do pekel, nemýlil jsem se a po návratu do civilu jsem se neměl kam vrtnout.

Byl tu sice pan Jiří Černý s legendární Antidiskotékou, jenže to zase nebyla žádná velká zábava. Atmosféra tu byla samozřejmě správně odbojářská a místy i vyloženě intelektuální, ale zkuste v takovém prostředí sbalit pěknou holku na víkend… A tak jsem nakonec začal svým Wartburgem vozit po republice Pepu Vlčka a jeho poslechové pořady, které se ukázaly jako nejmenší zlo. Maloměstští intelektuálové a místní děvčata mi dokázali skoro ideálně spojit příjemné s užitečným.

Na dalších patnáct let jsem se coby baskytarista a zakladatel několika kapel přesunul na podium. Přece jenom to byl větší adrenalin a konec konců na koncerty tehdy chodily mnohem lepší holky než na diskotéky. Díky nevyčerpatelné inspiraci z desek spoluzakladatele Garáže Karla Habala jsme jako první, nebo jako jedni z prvních, Praze představili postupně punk, latinu, reggae a pub, chodilo na nás spousty lidí, a tak jsem neměl nejmenší důvod k sebemenšímu stesku po světě diskoték. Tehdejší diskžokejové do zblbnutí smažící Bonney M nebo Ricchi a Poveri mi nestáli ani za tu nejmenší pozornost.

To, že dva chytří chlápci kdesi ve Philadelphii vymysleli báječnou zábavu a změnili dějiny hudby, k nám došlo, až když už bylo dávno po všem.

Po předání vesel do Prahy z USA dorazil Richard a sním i první pořádný klub Radost FX. I u toho jsem byl, a tak jsem ze vzdálenosti několika centimetrů mohl pozorovat zrození první novodobé české DJ generace. Jako Richardův pobočník jsem tím pádem každou noc bojoval s Vilémem, Spejblem, Bidlem a dalšími, kteří tehdy ještě neuměli pracovat s ničím jiným než s knoflíkem VOLUME. To a další nepříjemné zkušenosti mě vyhnalo o patro výš do přízemí do života prodavače hudebních cédéček.

A jako prodavač jsem potkal i spoustu inspirativních lidí, kteří měli zajímavá přání. A při shánění toho, co by jim udělalo radost, jsem postupně objevoval poklady, těmi poklady jsem plnil regály, a tak jsem ten obchod pomalu proměnil v hudební ráj plný skvělé a úchylné muziky na kompilacích Ultra Lounge, Inflight Entertainment, Space Age Pop a mnoha dalších a tu muziku jsem potom prostřednictvím Smím prosit nebo EthnoPop posílal dál i českému publiku. Jenže všechno jednou končí, a tak se z vyhlášeného obchodu pomalu stává vyhlášený hudební archiv a neprodejná výstava CD obalů.

Asi je ten pravý čas, abych se mocným kopancem a po opsání obrovského kruhu do světa diskoték vrátil. Jako Tea Jay Ivo, který vám tu krásu, kterou už nikdo nezná, protože ji ani nehledá, s radostí pustí přes dobrý aparát na dobré party, na které byste nikdo neměl chybět, protože tam je ta správná zábava pro tu správnou společnost.