„Znějí jako záhrobní narozeninová párty kapela, která by se neztratila ani ve filmu Beetlejuice od Tima Burtona. Přiznávají, že mají ve své hudbě zarostlé silné post-punkové kořeny – komparace s Joy Division je tudíž asi nevyhnutelná, ale v jejich výrazu se dá rozpoznat mnohem víc popovějších poloh,“ napsal o londýnské kapele, která se v názvu inspirovala známou písní Nicka Cavea (a to poté, co byla přinucena si jméno změnit z původního – a přiznejme, že velmi pikiantního – Bono Must Die) Musicserver.

V roce 2010 vydali debutové album, které v roce 2012 následovala „dvojka“ s názvem Apnea. Kapela se na něm stylově posunula a nikdo je už rozhodně nemůže s lehkostí zaškatulkovat někam do goth, post punk emo kapel. Nové album Apnea nadšeně recenzoval Kay Buriánek pro server protišedi.cz, kde mimo jiné prohlásil, že „Každej z jedenácti brilantních songů v sobě nese odkazy na něco, co formovalo náš vkus…. A to nejlepší nakonec. Chimera, jedenáctej track, je takovej mazec jako ty nejlepší věci na jedničce Editors, vlastně ještě lepší… Máte chuť dramaticky zatnout všechny svaly na těle a pokusit se máchat rukama, jako by to byla křídla, odlepit se od země, když přijde refrén, protože jste přesvědčený, že by to bylo přirozený. Posledních 35 vteřin s piano/synth motivem je jedno z nejhezčích míst, který jsem za posledních deset let slyšel. Díky za to, že to není průser. Díky za to, že to je masakr.“

O.Children vás dostanou. Nejen proto, že to napsal Kay Buriánek a dalších 50 novinářů, bloggerů a rádoby hudebních znalců. Dostanou vás prostě proto, že jsou dobrý. A na živo ještě lepší.